Nedávno jsem se pozdě večer vracela sama domů. Na zastávce se mnou vystoupil i neznámý muž, a celou cestu šel těšně za mnou. Teprve asi blok od mého bytu zabočil k jednomu z domků. Proč to píši? Protože dotyčný si nejspíše vůbec neuvědomil, jak je mi celá situace nepříjemná. Pro něj jsem byla prostě jen někdo, kdo jde před ním po ulici. Já přitom měla srdce až v krku a celou dobu uvažovala, co budu dělat, jestli něco zkusí. Pokud vidíte osamělou ženu, zejména večer, zkuste se vcítit do její pozice. Přemýšlejte o tom, jak různé situace vypadají z jejího pohledu. Pokud třeba potkáte osamělou běžkyni, může vám připadat jako strašná legrace zkusit jí doběhnout. Pokud to ale uděláte, tak ji šeredně vyděsíte a nadto nejspíše dostanete pepřákem. Pokud jdete večer za osamělou ženou, přejděte na druhý chodník.
 
Jednou z největších proseb, které na současné muže my, ženy, máme, ale je: nemlčte. My se o sebe dokážeme postarat, ale muset donekonečna s institucionalizovaným sexismem a šovinismem je poněkud únavné, když jsme na to samy. Pokud u vás v práci někdo dělá vtipy namířené proti ženám, nesmějte se jim či dotyčného rovnou upozorněte, že vám jeho chování vadí. Pokud někdo vaši šéfovou mylně pokládá za vaši podřízenou, opravte ho, a ujistěte se, že zásluhy žen jsou ve firmě oceňované stejně jako zásluhy jejich mužských kolegů (že je to snad samozřejmost?

A vy jste nikdy nezažili, že váš kolega byl pochválen za nápad, se kterým původně přišla jeho kolegyně?). Berte se za své právo trávit čas se svými dětmi, a netrvejte na tom, že domácnost je výlučnou starostí ženy. Pokud jste šéf, ujistěte se, že vaše firemní kultura podporuje rovnoprávnost, včetně možnosti vašich mužských podřízených vybrat si rodičovskou dovolenou nebo rovnosti platů. A co je nejdůležitější, nesnažte se ženám ve svém okolí „vysvětlovat“ co je a není sexismus nebo co jim může a nemůže vadit.